J. A. K. nadčasová myšlenka

„Cokoli se ve škole dělá, nechť slouží a napomáhá budoucímu životu…“ vyjadřuje pojetí současné, tedy i naší mateřské školy. Období předškolního věku má své specifické chápání světa. Děti, které přicházejí do mateřské školy jsou zvídavé a napodobují názory a postoje lidí kolem sebe. To platí i pro jejich vztah k přírodě.

Mateřská škola je jedním z míst, které může dětem ukázat, že kvalitu života si můžou ovlivnit samy svým jednáním, vzájemnými vztahy, zodpovědností k sobě samým, schopností převzít odpovědnost za vše co nás obklopuje – tedy i za životní prostředí. Cílem našeho výchovného působení je položit základy k výchově moudrých, starostlivých, laskavých, odpovědných a citlivých. Takoví lidé pak mohou zajistit harmonii ve vztazích – příroda – člověk – životní prostředí.

Environmentální výchova proto směruje do současnosti. Děti poznávají místa důvěrně známá. Důležitý je princip „prožitku“, protože přijme-li dítě určitou hodnotu tímto emotivním způsobem, lze očekávat, že se stane jeho trvalým majetkem a osobní hodnotou. Při ekovýchovném  působení máme určitou výhodu v tom, že děti nejsou zatíženy životními návyky, nemají vypěstované obranné mechanismy dospělých. Chceme, aby děti nechápaly přírodu jako samozřejmost, všednost, jež je tu „pro nás“, ale aby postupně přijaly péči o životní prostředí za vlastní a odmítaly netečnost a lhostejnost. Aby si v budoucnu každý našel svou cestu jak pomáhat, protože: „Je hodně cest, jen se po nich málo chodí“.

Každý člověk je o to lepší a ušlechtilejší, oč více si váží přírody. Kdo si váží přírody, ten ji i miluje. Láska k přírodě by se měla vštěpovat dětem v rodinách, ve škole, jako jedna nejvzácnějších vlastností člověka. J. A. K.

Dítě s láskou přijmout, v úctě vychovat, ve svobodě propustit.

Úsměv je světlo, které při pohledu do očí naznačí, že je srdce doma.

Řekni mi a já zapomenu, ukaž mi a já si zapamatuji, nech mě to dělat a já to pochopím.